co nejvíc chceme a čeho se nejvíc bojíme
___
Červená je víc než jen jednou z barev.
Červená je barvou všech barev, symbolem barevnosti, archetypem barvy. Červená je barva sama.
Červená je také projevem touhy po kráse. Když člověk dávnověku zatoužil vytvořit krásno, vymyslel způsob, jak vytvořit barvu. A tou barvou byla červená. První rituální malby na těle byly červené. Po stěnách pravěkých jeskyní běžela rudá bizoní stáda. V některých jazycích mají slova "krásný" a "červený" týž prazáklad. Když se v děvčátkách probudí touha po kráse - když intuitivně pochopí svou moc, moc krásy -, zatouží po červených botkách. Když přijde čas tancovaček - nemylte se, ten nikdy neskončil -, roztočí se kolové sukně. Červené. A když ženy cítí, že potřebují jasně projevit, kým jsou - na které straně stolu sedí -, zvýrazní si rty. Červenou. Kromě toho, že je červená barvou nad barvami, je i jedním ze symbolů ženskosti. Možná symbolem nad symboly.
Miluji barvy. Jejich moc. Jazyk. Někdy si říkám, proč se vyjadřujeme tak složitými cestami, proč hledáme tak vyčerpávající způsoby, jak utřídit obsah svých vnitřních, různě zastavěných komor. Kolikrát by stačilo jen vyslovit, jaká právě svítí v komoře žárovka. Přiznat barvu. Červenám se. Hořím. Vidím rudě. A bylo by vymalováno.
Je mnoho červených a mnoho z nich mě, upřímně řečeno, nechává chladnou. Opravdu se mi líbí a můžu se o ně živě zajímat, ale nezrychlí mi puls. Vlastně tuším, že to nejsou červené. Všechny ty malinové, rubínové, vínové - všechny červené s modrým podtónem - mají něco z modré: jsou mírné, zvladatelné, způsobné. Aby byla červená červenou, musí mít podtón žlutý: musí mít barvu vlčích máků v obilí. Právě proto bude červenec patřit červené: kvetou máky v obilí.
Vlčí máky v obilí patří do jiné vrstvy času než všechny ostatní červené. Barva vlčích máků je pračervená. Rezonuje v žaludku jako masivní bubnování. Tančí v kruhu kolem ohně, v kolové sukni ze suché trávy, s korunou na hlavě. S korunou z paroží. Červená je barvou tranzu. Červená je cítit železitostí krve. Rzí. Červená se vsakuje do písku obilí. V červené je život i smrt. Červená zpívá hlasem Ivy Bittové.
Zelený víneček? Kde končí zelený víneček, rozprostírá se rudé moře vášně, studu, viny, chtění, víru života, který nás všechny strhne s sebou. Život vždycky zvítězí. Pračervená zní nářkem ženských hlasů, které vědí, že zelený víneček odnese proud krve. V základu života je dunění, vytí, hřmot. Teror nádhery. A červená melodičnost, která zní stejně tak z Indie či arabských nápěvů jako od moravské cimbálovky.
Vytrhnout se zeleni. Kam? Foto via Pinterest.
Šarlat? Rumělka? Karmín? Jak se vlastně jmenuje? A proč? Kde se vzala ta nádherná, zpola zapomenutá slova znějící jako zaklínadla? Kdo by se dnes odvážil obléct "do šarlatu"? Kdo by si napsal krví na dveře, že je vyvržen ze světa? Kdo by se na ně takto sám přibil? V našem čase červená krotne a vstupuje do erotického účetnictví. Stává se banální muletou z lesklého polyesteru, jež má vydráždit sebestředného býka s vysokým kontem. Tuto červenou necháme sobě napospas. My půjdeme za rudou řvoucí, za rudými mysterii, za žhnoucí barvou pomalu stupňovaného napětí bolera.
Červenec bude červený.
Co červeného se bude tento měsíc dít?
● čtvrtek 20|7|2023 19-20 online workshop s doručením vzorků poštou Jak přeložit vůní... červenou - přihlašování je možné do 14|7|2023: hledáme překlad pračervené do vůně!
● pátek 21|7|2023 17-20 Praha Dejvice Jak vonět ve svém živlu: kde leží červená mezi vodou, ohněm, zemí a vzduchem? Vůně slouží živlům. Nosíte takovou, která vám dává správný náboj? 4 živly, 8 vonných esencí, 12 parfémů a vy někde mezi nimi!
● sobota 26|8|2023 9-12 Botanická zahrada Praha Troja Český rok čichem: co vonět česky? 12 měsíců, 12 parfémů. Český kalendář! Který měsíc je asi červený?
Přihlásit se můžete zde.
Na začátku znal člověk pouze tři barvy a dvě z nich nebyly barvami. Bílá, černá, červená. Chromatika Karkulky i Sněhurky. Oblečte ženu s bílou pletí a havraními vlasy do červené a cosi mocného se dá do pohybu. Foto via Pinterest.
Pustíme se proti proudu dějin a zase zpátky a cestou povedeme rudou linku: poskládáme si malou historii červené. Podíváme se na jeden film, který vypráví po svém pohádku, kterou svět pohádek začíná a končí: pohádku všech pohádek, pohádku o červené. Červenou Karkulku. Jestli jste se jako děti u Karkulky nebáli, věřte, že teď se budete bát. Synesteticky zakusíte celou mystiku červené. Tabu, varování, transgresi! Oběť, vykoupení, triumf! Naučíte se chodit kolem červené s posvátnou úctou. Zabrousíme i do etymologie a pokusíme se rozlousknout tajemství těch krásných rudých slov: šarlat, rumělka, karmín. A také budeme hledat červenou pro vás. Všichni totiž potřebujeme červenou. Abychom jí vyznačili tabu, vyjádřili transgresi, oslavili triumf. A to vše bude samozřejmě vonět. Nádherně. Červeně. Rudě.
Červená je víc než jen jednou z barev.
Červená je ztělesněním toho, čeho se nejvíc bojíme a co nejvíc chceme. Nechceme snad nejvíc to, čeho se bojíme? Nebojíme se nejvíc toho, co nejvíc chceme?
Červená je sama uhrančivá surovost života.
Červená... je.