návrat do budoucnosti
___
Letní měsíce vytváří dokonalý rámec k hluboce introspektivním, sebeobrozujícím procesům, pro něž se na Západě vžilo označení "zírat do blba".
Pojďme dát zírání do blba jasný psychologický rámec. Pojďme je zbavit mnohdy poněkud deklasujících nálepek, překroucení a podceňování. Pojďme dopřát zírání do blba jistou formu obrození.
Zírání do blba se vyznačuje charakteristickým "ztraceným" pohledem, který směřuje k objektu zájmu, aniž by mu věnoval skutečnou pozornost. Pohled a pozornost jako by nešly k témuž - zírající jako by neviděl objekt, který má přímo před sebou, ale cosi za ním. Skutečně nejde o zdání: přesně to se totiž děje. Můžete například upírat zrak k bárce na řetězu, jako to dělám já, když v Praze na Podbabě čekám na přívoz. Voda nebo cokoli tekutého se v procesu zírání do blba nevyskytují náhodou. Tekutost má vlastní rytmus, unáší nás, houpá, převáží na druhý břeh. Začne-li se člověk pohybovat s vodou, něco ho opouští, a něco vítá: jde odněkud někam, přesouvá se do jiné formy vnímání. Pohupování lodě a její neustálý nepatrně trhavý pohyb po proudu a zpět, když se řetěz vypne, jemně s lodí škubne, a přitáhne ji vzniklou kinetickou energií zpátky, mysli v relativně krátkém čase dovolí se do určité míry rozdvojit: v jisté úrovni vnímání sledujete mikropohyby lodi a v jisté úrovni myslíte na něco úplně jiného. Odpůrci zírání do blba by na tomto místě nejspíš s chutí poukázali na to, jak je to celé nesmyslné. Vysmívali by se jak objektu zájmu - banalitě loďky -, tak jeho oddělenosti od myšlenkových procesů. Já naopak tvrdím, že banální není ani objekt zájmu, ani paralelně běžící myšlenkový proces. A neplatí ani to, že sledování loďky a souběžné přemýšlení spolu nesouvisí. Souvisí spolu zcela zásadně. Právě v jejich vztahu tkví totiž celý potenciál zírání do blba: jeho moc dát vyplynout spojitosti mezi děním v prvním plánu - loďkou a jejími pohyby - a děním v plánu druhém - přemýšlením o zdánlivě nesouvisející otázce. Tak totiž povstává, jakoby "z ničeho", kýžené řešení. To, co západní svět označuje jako "zírání do blba", je tedy ve skutečnosti týmž stavem, který je na Východě pokládán za ultimátní cíl, k němuž směřuje celé lidské snažení: ničím menším než... osvícením. Myslím, že je tak zcela zřejmé, že onen charakteristický pohled, jenž zírání do blba pravidelně provází, není pohledem "ztracenosti", ale pohledem "nacházení". A není od věci si přiznat, že důvodem, proč na Západě nacházíme osvícení tak zřídka, bude nejspíš i to, že mu říkáme "zírání do blba" a od útlého věku se učíme se za ně trestat.
Zírání do blba má přitom tři klíčové, pro duševní zdraví nenahraditelné funkce. V prvé řadě k nim patří vytržení. Vytržení nás, jak už samo slovo napovídá, vytrhává ze zaběhaných pořádků, do nichž má člověk sklon zapadat jako do brázd ohrané desky. Je zkrátka zvyklý něco dělat a dělá to, aby měl dobrý pocit, že to udělal. Jestli ho toto konání skutečně těší a prospívá mu, nemá prostor řešit, protože konání máme sklon plánovat tak, aby vyplnilo veškerý náš čas - to patří k oné práci na dobrém pocitu. Tímto způsobem vzniká rutina, z níž se dříve nebo později plíživě vytratí radost, motivace, a především prostor k nezbytnému přehodnocování toho, co je pro nás doopravdy důležité. Zíráním do blba vzniká naopak v neblahém koloběhu trhlina, kde je možné zažít něco, co se rutině vymyká. Vytržení je tak vytržením z vyprázdněného opakování i vytržením ve smyslu údivu: setkáním s mimořádným. A mimořádné má moc nás inspirovat, dojmout, otřást námi, a tak nastartovat nový, smysluplný cyklus. Druhou klíčovou funkcí zírání do blba je pohled za svět. Ano, za tímto světem svět nekončí a loďka na řetězu není méně než to, co mysl vidí za ní. Právě onen myšlenkový proces za obrazem loďky se s velkou pravděpodobností týká nezbytných životních změn, které by člověk provedl, kdyby nebyl zaměstnán činnostmi, za jejichž pravidelné provádění se odměňuje dobrým pocitem, nebo kdyby měl v přeplněném kalendáři prostor svůj život průběžně přehodnocovat. Třetí klíčovou funkcí zírání do blba je konečně posilování důvěry v samovolný proces. V naší kultuře je víra v cokoli, co by se dělo samo, zcela okrajová, a vlastně téměř rozvratná. Věříme naopak, že nic, co nevydřeme, není a nebude. Slunce však člověka nepotřebuje k tomu, aby se prošlo po obloze, a takových jevů je na světě dost, abychom mohli klidně spočinout v přesvědčení, že vedle věcí, jež se přihodí naším úsilím, existuje i mnoho dobrého a zlého, jež se stane prostě jen tak. Jeden se tak vyváže ze sisyfovské představy, že pokud na okamžik povolí, bude zavalen gigantickým kusem horniny, a skončí podřený a polámaný hluboko v pichlavé škarpě.
Nebudu proto vzdorovat přírodě a i já se v čase horkých letních dnů oddám zírání do blba, kdykoli to bude možné, a ve zbývajícím čase budu dělat ne to, co jsem dělat zvyklá, ale to, co se prostřednictvím myšlení běžícího za obrazem loďky ukáže jako nová prvořadost.
Mám tak v plánu pořádně si uklidit. Uklidit si, obrazně řečeno, pracovní stůl, vzít do ruky každou součást mého projektu, rozložit a znovu složit hodinový strojek jménem Synestesis, tak aby se nezpožďoval ani nepředbíhal, tak aby dělal radost mně i vám.
Mám v posledních letech uklízení ráda. Rovnou řeknu, že to vůbec neznamená, že mám kolem sebe uklizeno. Někdy ano. A někdy ne. Uklízení se pro mě stalo radostí právě proto, že uklizeno přestalo být cílem. Co jím tedy je? Přemýšlím. Vlastně nevím. Asi láska ke všemu, co člověk má.
V červenci a srpnu tak nejspíš nenabídnu, co nabízím obvykle. Moje obvyklé výstupy mě zaměstnávají tolik, že nemám prostor je přehodnotit, a zjistit tak, co zahodit, co ponechat, a jak seřídit to, co je dobré, tak aby to bylo ještě lepší. Třeba pro mě ne tak náročné. Vynechám tak tentokrát čtenářská lákadla a pozvu vás jen na nadcházející workshopy.
Jak čichem na osobní styl
st 24|7|2024 17-20
Praha 6
Workshop pro všechny, kdo věří, že naše vnější sebepojetí - vůně a styl oblékání - není povrchní jen proto, že je na povrchu. Naopak budeme hledat souvislost mezi tím, co je uvnitř, a co vně, a pokusíme se obojí vyladit tak, abychom ze sebe měli co nejlepší pocit a svět uslyšel náš čistý tón.
V průběhu workshopu prozkoumáme 8 ženských archetypů, 8 stylů oblékání a 2x8 parfémů.
Jak přeložit vůní... vitalitu
čt 25|7|2024 19-20
online, 2 vonné vzorky poštou (parfém a jeho dominantní surovina)
možnost přihlášení do 15|7|2024
Když se životní koloběh zadrhává, kromě zírání do blba se hodí energie k provedení sebezáchovných změn. Kde ji získat? Třeba volbou vitalizující vůně!
Jak vonět ve svém živlu
st 14|8|2024 17-20
Praha 6
Jak docenit krásu parfémů? Jak objevit ten pravý? My na to půjdeme všemi smysly, a vedle čichu zejména sluchem. Na workshopu si poslechneme 12 parfémů a 8 vonných surovin.
Jak přeložit vůní... žně
čt 15|8|2024 19-20
online, 2 vzorky poštou (parfém a jeho dominantní surovina)
možnost přihlášení do 12|8|2024
Než začneme cokoli nového, je třeba sklidit plody minulého času. Parfém s vůní žní a jeho dominantní surovina nám pomůžou naladit se na díkůvzdání a krásu konce. A tak i na kouzlo nových počátků.
Přihlásit se můžete zde.
Červenec a srpen budou mým návratem do budoucnosti. Chystám se hodně zírat do blba a docenit to, co už jsem vytvořila, aby se mi lépe tvořilo to budoucí.
Trochu se nechám nést proudem, trochu hrábnu do vesel.
A zbytek se uvidí.