a také co dělat, když se něco stane nedostupným
___
Já vím. O těhle šatech už jsem psala. Jednou na tomto blogu v souvislosti se synestezií a jednou na facebooku a instagramu pro ty šaty samotné. Nemůžu se na ně totiž vynadívat. Pro moje oko jsou to nejkrásnější filmové šaty vůbec. Vím, už jsem o nich psala, ale musím znovu, ať nezapadnou v sedimentech příspěvků na sociálních sítích, kde budou navždy ztraceny.
K ikonám - ikonickým šatům, ikonickým parfémům, k ikonickým objektům vůbec - mě to totiž mocně vábí a tuším, že ze všech těch oslnivých barev se za chvilku poskládá dosud neviditelné sdělení. Ikona má totiž nedocenitelnou schopnost zkratky. Má v sobě něco z loga: atomicky vyjadřuje podstatu. V tomto případě podstatu archetypu. V jejím mikrokosmu je celý makrokosmos archetypu. A právě to je na ikonách vzrušující a také nesmírně cenné a užitečné: rozpoznejte se v ikoně a máte v kapse svůj archetyp. A to je tak trochu jako najít návod k použití sebe sama. Řekněme, že přemýšlíte, co jít studovat. Jste-li například Artemis, nemá myslím velký smysl jít studovat filosofii. V aulách filosofických fakult mají vysedávat Athény. Možná je v případě Artemidy studium vůbec ztracený čas. Možná bych na vašem místě uvažovala třeba o biatlonu. Pojďme ale zpátky k ikonám. K ikonickým šatům.
Někdy se na půvabu šatů ze značné části podílí to, co jim chybí. Foto Pokání (Joe Wright, 2007).
K róbě Cecilie, hlavní ženské postavy překrásného, osudového filmu Joe Wrighta Pokání z roku 2007, se musím vrátit už proto, že parfém, který jsem té ženě vybrala - Vent vert od Balmaina -, právě neprochází nejšťastnějším obdobím. Byl reformulován ničivým způsobem, a tak je zatím Cecilia bez vůně. A to nemůžeme nechat jen tak. Vlastně se chci nejen znovu pokochat těmi nádhernými, zářivými šaty, ale hlavně vás uklidnit, že pokud se přestal vyrábět váš osudový parfém - pokud se vůbec stalo ve vašem životě něco nedostupným, třeba nějaký muž, žena, činnost nebo důležitá věc -, ještě není vše ztraceno. Vlastně nikdy není vše ztraceno. Alespoň pro notorické optimisty, jako jsem já.
Pojďme si je tedy prohlédnout. Ji a Její šaty. Protože pak už bude zcela zřejmé, jaký parfém ti dva potřebují. A bude zřejmé i to, že není pouze jeden. Ikona totiž v kostce obsahuje všechny nejdůležitější vlastnosti, pro něž pak stačí najít ekvivalenty v jazyce parfému. Ani ve slovníku ostatně nebývá pojem přeložen jen jedním výrazem. Téměř vždy je tedy z čeho vybírat.
Jak už to u ikonických šatů bývá, i tyto úchvatné šaty v jiskrné barvě peridotu svojí barvou i střihem, svými hmatovými vlastnostmi zcela dokonale splynuly nejen s filmovou postavou Cecilie, ale i se svěže smyslným půvabem Keiry Knightley, s její porcelánovou pletí a očima a vlasy v barvě lískových oříšků.
Cecilia v těchto šatech pluje s nenapodobitelnou grácií. Zapaluje si v nich cigaretu tak, že člověk po ničem netouží víc než stát se znovu zatracovaným kuřákem, a propadnout peklu. Ty šaty byly stvořeny, aby svým vláčným, vzdušným pohybem podtrhly každý její plavný krok, aby každé hnutí její labutí šíje poslalo po zelených vlnách vzkaz o smyslném oduševnění a oduševnělé smyslnosti až dolů, k jejím útlým kotníkům. Kombinace splývavosti, vysokého průstřihu spodní části a zcela odhalených zad způsobuje směs fascinace, strachu a touhy, kdy člověk zadržuje dech, aby celá promyšlená architektura tohoto božského kusu oděvu někde neselhala, někde se něco neuvolnilo, někde něco neprasklo, a metry olivového hedvábí nepadly v okamžiku odevzdaně štíhlé Keiře Knightley k nohám. Člověk se toho děsí a zároveň si nic nepřeje víc, i když není muž. Obsahem šatů je tak v neposlední řadě moderní obraz nahé Venuše rodící se z mořské pěny, která však - bohužel pro nás - nikdy ze zelené pěny nepovstane. Bohužel a bohudík. Nejkrásnější je totiž to, co zůstává předmětem snů.
Jak přeložit tyto šaty do vůně? Jaké vlastnosti k nim neoddělitelně patří? Já vidím především zářivý odstín olivínu s jeho charakteristickými žlutými odlesky, jako by přes zelený krystal zavěšený v okně proudily poslední paprsky zapadajícího slunce. Je to také barva první jarní zeleně: velikonoční obilíčko, do něhož s nadějí klademe žlutá vejce. Vidím také hedvábný lesk a splývavost. Ta žena vypadá, jako by jí na těle ulpívala vysoká vlahá stébla trávy, jako by se skutečně jako bájná bohyně vegetace nořila ze zelených vln pulzující zeleně. Co tedy budeme hledat, je zelenost, lesk a táhlost.
Foto 1: pustoryl věnčitý zvaný též pajasmín, Irena Kozelská pro Synestesis. Foto 2: Sisley Eau du soir.
Vůni pro Cecilii zavinutou do zeleného hedvábí budeme šít v prvé řadě z pustorylu*. Pajasmínu. Philadelphus coronarius. Pustoryl je keřem vrcholícího jara, zeleně v plné síle, zeleně spokojeně se protahující do všech stran. Spojuje v sobě bílou táhlost jemného pleťového krému, omamné bzučení medonosných včel a stopu zelenosti, jež z ní dělá květinu poněkud zrádnou. Zdá se nevinnější, než ve skutečnosti je. Ve skutečnosti nám v parcích plete hlavu i kroky, způsobuje nevysvětlitelnou malátnost a nutí nás si sednout. Sedět zcela neplánovaně, zírat neznámo kam a myslet na nemyslitelné věci. Aby se tedy vůně pustorylu vrátila o dva tři týdny zpátky, aby se v ní o pět stupňů ochladilo, musíme k ní přidat tón větrového jalovce*, lehkou růži* a vlahou, trávovou konvalinku*. Ty nás proberou jako krátký jarní déšť. Déšť v té vůni rozhodně potřebujeme, aby se zeleň vypnula do všech stran. Taky grep* do ní přikápneme, ten podtrhuje příjemnou hořkost zelených tónů a vůni prozáří svěžím květnovým světlem. Kapky se pak nádherně třpytí. A zespoda pajasmín vyživíme vlahými zemitými tóny kypré černé hlíny - pačuli*, vetiverem* a větvičníkem*. Tak. Potřebujeme prostě Eau du soir od Sisley.
Pustoryl po dešti ve spreji.
Pustoryl kvete počátkem června. Za chvilku je to tady.
Pozor na něj.
Až budete zcela neplánovaně sedět v parku a myslet na nemyslitelné věci, třeba na něco, co je vám nedostupné, bude někde poblíž.
Jelikož jste ovšem četli tento článek, víte, že nedostupné objekty jsou nedostupnými jen do chvíle, než si je rozložíte na tři klíčové vlastnosti a použijete ten správný slovník. Předpokládám tedy, že v době květu pustorylu budou parky plné spokojeně se usmívajících lidí, jako by právě přišli na skvělé řešení zdánlivě neřešitelného problému.
P.S. Pokud cítíte, že vaše duše je zelená, ještě nahlédněte sem.
P.S.P.S. A pokud se vám stále nedaří nahradit váš osudový parfém, jenž se stal z jakéhokoli důvodu nedostupným, můžete se připojit k facebookové skupině Jak přeložit duši do vůně. Přeložíme tam váš starý parfém do nového a vůbec najdeme skvělá řešení zdánlivě neřešitelných problémů.