a předejít závažným škodám na zdraví a majetku
___
Před pár dny jsem zjistila, že v mém šatníku není nic červeného.
Vůbec nic.
Tedy nepočítám-li lehký zimní kabát bez podšívky, na nějž se udělá počasí někdy i tři dny v roce, a podšívku mé fantastické khaki manšestrové tašky s červenou básní Vítězslava Nezvala ("Dnes nechci růže, dnes chci vřes..."), na níž Eva Srbová, její autorka, použila červený potisk z dílny legendárního Williama Morrise. Ach...
Minulý čtvrtek večer mě čekal šestý online synestetický workshop, tentokrát na téma "Jak přeložit vůní... červenou", a chtěla jsem si obléknout něco červeného.
Co se týče online workshopů, vždycky svůj vzhled do jisté míry přizpůsobuji tématu. Je to svým způsobem hra a svým způsobem experiment. Když jsem v únoru překládala do vůně indigo, byla jsem oblečena v kontinuu modré, jako když na konci zimní noci začne konečně indigově svítat. Když bylo o měsíc později na programu předjaří, vytáhla jsem ze šuplíku svetr v odstínu březnového nebe a náhrdelník z obrovských průhledných vinutek, který vypadá jako navlečené bubliny. Březen je přece nejvzdušnější ze všech měsíců! Loňské listí je v zemi a po novém ještě ani stopa, a tak máme zcela ojedinělý výhled na nebe i přes koruny stromů. V žádném měsíci v roce není ve vzduchu tolik vzduchu jako v březnu. Březen je časem obrovského nadechnutí.
Přizpůsobit téma plynutí času je pro mě způsob, jak víc žít. Žít přece znamená žít tím, co se právě děje. A má něco větší smysl než to, co se děje v přírodě? A tak i ono hledání úboru na jeden večer, kdy společně zkoumáme, jak voní ten či onen jev charakteristický pro konkrétní měsíc, je pro mě cestou, jak čas více zpřítomnit. Nemít zpoždění ani náskok. Být s ním.
Modrá témata mi jdou - únorové indigo, březnové předjaří. Docela dobře jsem zvládla i květnovou českou duši vonící lípou a medem, která si vyžádala masivní náhrdelník připomínající svou texturou včelí vosk. Na khaki podkladě měl cosi z včel i z medového prosychání lipového květu na české půdě s otevřenými střešními okénky. Oříškem byla dubnová Pařížanka, červnové Versailles a červencová červená - témata červená. Pařížanka jsou přece rudé rty, Versailles vínový brokát protkávaný zlatem a jakou barvu má červená, je jaksi nasnadě. Z Versailles jsem se vylhala perlovou náušnicí, ale jak jsem viděla později ze záznamu, kýženého efektu jsem nedosáhla. Perlová náušnice je sice možná vůbec nejvýstižnějším symbolem baroka, ne ovšem v kombinaci s kostěnými brýlemi, bez nichž se můžu věnovat jen recitaci. Ale na druhou stranu není nad to sám sobě se zasmát. Pařížanku jsem spasila červenou rtěnkou, kterou nosím vždycky jen na cestu od zrcadla v koupelně ke dveřím v předsíni a zpátky. U dveří v předsíni se totiž pravidelně hluboce zamyslím, jestli opravdu ano, načež se vrátím se do koupelny a před zrcadlem si odpovím, že ne. Touž rtěnkou jsem musela odbýt i včerejší workshop na téma červená, jelikož jsem nepřišla na to, jak do svého stylového sebepojetí zakomponovat červenou podšívku Eviny tašky.
Červená prostě není moje barva.
Co to o mě vypovídá? Co znamená, je-li tak důležitá barva v životě člověka zcela nepřítomna? Nebo přítomna je? Jen ne v podobě červené?
Pod vlivem psaní minulého článku, jenž byl věnován synestetickému filmu, v němž červená vůbec nesmí být vidět, mě napadla spousta červených myšlenek. Hlavně ovšem to, že červená je velice, velice důležitá. Mít v šatníku červenou je potřeba. Červená je jistá forma energie, bez níž se člověk neobejde. Je to barva energeticky vysoce saturovaná, je to barva excitovaná. Červená je jakýmsi absolutním zpřítomněním. Plností. Jakožto historicky první z barev vůbec tvoří archetypální protiklad k tomu, co není barevné či barvené - je protikladem prázdnoty.
Červená je překrásná barva. Obzvláště tedy pračervená. Musím se však přiznat, že na lidech se mi červená líbí spíše zřídka. Červená je barva velmi výrazná. A pokud pokrývá velkou plochu těla a není dobře zvolena vzhledem k přirozené barevnosti člověka, působí jako křik či ostrý, vysoký tón rozladěného nástroje. Někdy dokonce jako nekonečná detonace. Vlastně se příliš neliší od estetického efektu bezpečnostní vesty, jež, v tomto případě zcela logicky, pro oko také není vůbec příjemná. Pojďme se tedy zamyslet nad tím, jak najít tu správnou červenou. Červenou, která nepůjde před vámi ani za vámi - pokud něco takového červená vůbec umí -, ale s vámi.
Červená je spolu s modrou a žlutou jednou ze tří základních barev, což znamená, že z těchto tří složíte všechny ostatní. Spolu se žlutou řadíme červenou mezi barvy teplé. Červená je tedy teplá barva. Lze ji však na jednu stranu "ochladit" a na druhou ještě víc "ohřát" - jednoho dosáhnete přikápnutím modré, druhého žluté. Existují tak tři typy červené. Červená neutrální (jež ovšem zůstává teplou barvou), červená chladná (s modrým podtónem) a červená teplá (s podtónem žlutým).
Máme-li působit harmonicky, musíme sáhnout po správném barevném odstínu: po červené, jež odpovídá naší přirozené barevnosti. Ta je, stejně jako barevnost červené, trojí. Neutrální, chladná nebo teplá. Pravděpodobně už jste někdy slyšeli o barevné typologii založené na podobnosti s barevností čtyř ročních období. To je přesně ono. K teplým typům patří jaro a podzim, k chladným léto a zima. A pak jsou tu méně známé, ale neméně důležité "mezisezónní" typy. Ty nejsou ani vyloženě chladné ani vyloženě teplé. Pokud si stále ještě lámete hlavu nad tím, jak je možné, že na vás nefunguje základní pravidlo, jak určit vlastní barevný typ - totiž harmonie se zlatem či stříbrem -, je to tím, že jste neutrální typ: sluší vám obojí. Létu a zimě bude slušet červeň s modrými podtóny (snadno si ji můžete představit jako malinovou červeň), jaru a podzimu bude lichotit červeň s teplými podtóny (jinými slovy červeň rybízová). A ti, kdo se nacházejí mezi zimou a jarem, jarem a létem, létem a podzimem a podzimem a zimou, si nejvíc prospějí červení neutrální. U "mezisezónních" typů však často platí, že jeden z barevných podtónů v paletě převládá. Například typ ležící mezi létem a podzimem se vlastně dělí na dva. Na spíše letní, jemuž sluší spíše chladné barvy, a typ spíše podzimní, jemuž sluší barvy spíše teplé. Ten první označujeme jako třetí nebo také tlumené léto (soft summer), ten druhý jako první nebo také tlumený podzim (soft autumn). Některé typy z kategorie "ani, ani" však stojí skutečně ve středu mezi teplým a chladným barevným spektrem - jsou prostě neutrální. Celkově tedy máme 12 barevných typů. První, druhé a třetí jaro (bright spring, true spring, light spring), první, druhé a třetí léto (light summer, true summer, soft summer), první, druhý a třetí podzim (soft autumn, true autumn, dark autumn) a konečně první, druhou a třetí zimu (dark winter, true winter, bright winter). Uf.
Je možné, že si 12 typů vystačí se 3 červenými? To by bylo příliš jednoduché. Druhým kritériem při hledání správné červené pro vás je tak barevná nasycenost. Jinými slovy, jak sytý odstín snesete. Tady je dobré roztřídit lidské bytosti na tři skupiny: světlé typy, středně tmavé typy a tmavé typy. Světlí mají vše světlé - vlasy, pleť i oči -, středně tmaví mají vše středně tmavé - jaké překvapení - a tmaví mají buď vše tmavé, nebo vynikají velkým barevným kontrastem mezi vlasy, pletí a očima. Vlasy jsou velmi tmavé, pleť velmi světlá a oči většinou čiré a zářivé jako drahokamy. O hloubce vaší červené tak rozhoduje hloubka vaší vlastní přirozené barevnosti.
Stále jsme u třešní, jinými slovy u neutrální červené, jež ležela na obrázku výše uprostřed barevné škály. Zde tedy různě saturovaná neutrální červená. Foto vlevo via Pinterest, škála vpravo Irena Kozelská pro Synestesis.
Na obrázku výše vidíte neutrální "třešňovou" červeň, jež bude vhodná pro neutrální barevné typy, tedy ony už zmiňované "ani, ani". Nejsvětlejší z červených odstínů bude optimální pro světlé typy (třetí jaro, první léto), nejtmavší pro typy tmavé (třetí podzim, první zima), střed pak bude rájem lidí ve středním pásmu barevnosti (třetí léto, první podzim). Nejzářivější odstíny podtrhnou jas zářivých typů (třetí zima, první jaro).
Různě saturovaná chladná červená. Foto vlevo via Pinterest, barevná škála Irena Kozelská pro Synestesis.
Různě saturovaná teplá červená. Foto vlevo via Pinterest, barevná škála Irena Kozelská pro Synestesis.
Velice důležitou kapitolou je textura červené, tedy její efekt mezi matem a leskem. Jinými slovy jsou červené tlumenější a červené zářivější. Textura vašeho přirozeného barevného typu závisí na přítomnosti šedého/hnědého pigmentu v těle, jenž nezaměňujme s opáleností. Třetí zima a první jaro tento pigment nemají patrný vůbec, třetí léto a první podzim ho mají nejvíce. Ti první působí, jako by jejich barvy byly čiré, zářivé, ti druzí, jako byste se na ně dívali přes závoj kouře či v zašlém benátském zrcadle. Nebojte se, všechno je krásné. A pokud se patiny starého zrcadla obáváte, podívejte se znovu na dívku na úplně první fotografii v tomto článku. Krásná, viďte.
Různé textury červené od vysokého lesku (hedvábí zcela vlevo nahoře) až po úplný mat (kožešina zcela vpravo dole). Foto zleva doprava Oscar de la Renta Pre-Fall 2012, Valentino Resort 2017, Valentino Spring 2012 Ready-to-Wear, J. Mendel Pre-Fall 2017. Vše via Pinterest.
Všechno je krásné, je-li to uctěno náležitými barvami. Na barvách, jež nosíme, závisí, jestli budeme působit krásně nebo nebudeme.
Je tu ovšem ještě jedna věc. Plocha. Jinými slovy kolik červené sneseme. Mám za to, že červená je pro každého, najde-li ten správný odstín. Každému však neprospěje, obleče-li se do červené od hlavy až k patě. Toto je například celková paleta třetího čili světlého jara (light spring):
Barevná paleta a portrét Elle Fanning via Pinterest.
Paleta třetího jara vůbec červenou neobsahuje, pokud ovšem za červenou nebudeme pokládat světle korálovou, jež je v barevné škále označována jako Coral Pink. Ta by patřila do spektra červené někde na půl cesty mezi teplou červení (rybízovou) a červení neutrální (třešňovou). To mimochodem jen potvrzuje výše řečené, totiž že neutrální typy se většinou přece jen přiklánějí na teplou či chladnou stranu. Třetí jaro samozřejmě inklinuje k teplému jaru. Na fotografii vpravo asi poznáváte půvabnou Elle Fanning, jež je velice charakteristickou představitelkou třetího jara (light spring). Možná cítíte, že by cokoli tmavšího než odstín Coral Pink tak éterický půvab zahlušilo. Možná ovšem namítáte, že jste ji nemálokrát viděli oblečenou v zářivé červeni nebo nalíčenou jasně červenou rtěnkou. To je samozřejmě pravda. Já ale pro vás nehledám červenou, jež bude vyžadovat tři hodiny práce vizážistů, kteří intenzitu červeně dorovnají ostatními použitými odstíny, jak oblečení, tak zejména líčidel. Vaše červená by vás měla dělat krásnými takové, jací jste. Tedy i zcela bez make-upu. Chcete-li při takové jemnosti nosit červenou, musí se blížit barvě, jež je na vaší paletě červené nejblíže, - v tomto případě světle korálové - a musí jí být na celém vašem těle jen velmi málo. Skvělý by byl například prstýnek s kuličkou z jasně červeného korálu, nalakované nehty téže barvy, tenoučký pásek atp. Elle je velmi subtilní typ, a tak i jemné prvky na ní budou působit nepřehlédnutelně.
To už se dostávám ke klíčovému paradoxu červené, o němž je vlastně v metaforické rovině celý předchozí článek: totiž že červené stačí - za jistých podmínek - pouhý dotek, abyste nic jiného než červenou neviděli. Do červené se jinými slovy vůbec nemusíte oblékat celoplošně, a přesto na vás bude patrná jen ona. Co znamená "za jistých podmínek"? Znamená to, že ostatní barvy, jež máte na sobě, nesmějí vaší červené konkurovat. V šatech se vzorem jako z amazonského pralesa to fungovat nebude. Barvou převládající na vašem úboru by měla být pro vás vhodná neutrální barva. Optimální je například barva vašich vlasů. Pro Elle Fanning je takovou neutrální barvou světle tabákově hnědá, jež je přirozenou barvou jejich vlasů, kde bychom hovořili o tabákově plavé. Stačí pak dvě drobounké korálové kuličky v uchu, a nic jiného než červenou nevnímáte. Vidíte ne ženu v tělově hnědých šatech, ale ženu s korálovými náušnicemi. Zároveň ovšem nemáte pocit, že červená křehký půvab Elle pohlcuje. Červená tu stále slouží jí. Ne ona červené.
Vedle správné velikosti plochy je tu ovšem ještě jeden trik, jak se obléct červeně, i když nejste typ na červenou od hlavy k patě. Kontinuita. Pokud si obléknete odstín z vašeho spektra, jenž je blízký červené a sluší vám i na velkých plochách, a na tuto barvu pak navážete drobný detail v červené sytější, váš oděv bude najednou celý působit červeněji. Budete oblečená ne už ve světle korálové, ale v červené.
Ani já myslím nejsem typ na červenou od hlavy až k patě. I když... Uvidíme. Zatím jsem si promyslela způsob, jak červenou přirozeně zakomponovat do svého modrého šatníku. Chcete-li, zvu vás touto cestou na svoji druhou veřejnou nástěnku na Pinterestu, tentokrát s názvem "figHeart". Není snad fík modrý a nemá snad červené srdce? Najdete-li přirozený obraz, jenž obsahuje jak barvu, která vám sluší a převládá ve vašem šatníku, tak i barvu, kterou do něj chcete doplnit, najednou víte, jak na to. Obraz poskytuje všechna vodítka, jakou červeň vybrat: její odstín, hloubku, texturu. Já jsem třetí, tlumené léto (soft summer), a moje barvy jsou tak neutrální či spíše chladné, středně syté a zcela matné. Klíčem k zakomponování červené do mého šatníku je rozloupnutý fík. Že se tu tam leskne, nevadí. Přesně tak se mohou lesknout i moje věci: střídmě a tu a tam. Ne jako velká jednolitá plocha. Rozloupnutý fík mě tak povede při dalších nákupech. Krajina uvnitř ovoce. Krajina je klíčem ke každému šatníku.
Barevné kontinuum lze vytvořit i z více než jedné barvy. Už drobný červený akcent může výrazně změnit celkově klidný, modrý dojem. Najednou to dostane... šťávu! Foto via Pinterest.
Chcete i vy mít konečně svoji stylovou nástěnku zbudovanou kolem sugestivního obrazu, který vás povede při každodenním oblékání? Za tři hodiny to spolu zvládneme.
To bychom měli.
A teď si představte, že ke každé červené lze najít stejně červený parfém. Okrově červený, muškátově červený, jahodově červený, vínově červený. krvavě červený, šarlatově červený...
To je to, čemu se říká synestezie. Všesmyslová harmonie. Vaše červená bude jako vy a váš parfém jako vaše červená. Ach...
Tuto červenou ve vůni - a nejen v ní - jsme studovali na posledním online synestetickém workshopu. Kolik červené je třeba, abychom nic než červenou neviděli? Co Fall 2014. Foto via Pinterest.
Je totiž velmi mnoho červených odstínů, a ty mají něco společného, a v něčem se liší. A to, co mají společného, je něco, o čem jsme mluvili právě minulý čtvrtek na online synestetickém workshopu na téma "Jak přeložit vůní... červenou". Červenou, konkrétně pračervenou - červenou se žlutými podtóny -, jsme hledali ve vůni, ale i v pohybu, tanci, hudbě, textuře, chuti. Hledali jsme ji všemi smysly. Ve stádiu příprav jsem dlouho pátrala po té správné, "červené" skladbě. Až jsem nakonec vlastně náhodou objevila ne už jen hudební klip, ale celý zvukově pohybový záznam ze zkoušky Španělského národního baletu. Ze zkoušky flamenca. A tehdy mi to došlo.
Červená je dynamická. Červená tleská, dupe, vyklepává rytmus o stehna.
Ve videu uvidíte červené velmi málo..., a přitom nic než červenou neuvidíte.
Už jste někdy tančili tanec, při němž se tleská, dupe a vyklepává rytmus o stehna? Já ano. Vyrostla jsem na slovenském folkloru. Když tančí dvacet útlých tanečnic tanec, při němž se rytmicky dupe do dřevěných palubovek, máte pocit, že stojíte pod železničním mostem a jede vlak. To nejmenší, co k tomu můžu říct, je, že je to červený pocit. Rudý. Nádherný. Rytmus, zejména takto masivní, kolektivní, je extatickým zážitkem, při němž se člověk cítí nekonečný. Dokázal by přeřvat oceán, pěstí srazit dubový stůl, vtáhnout do plic troposféru.
Červená může být zcela upřímně protivná, nadměrně zatěžovat nervový systém, stát se nevítaným stresorem. Tak alespoň často působí, když nenavazuje na naše přirozené barevné spektrum - když s námi nevytváří harmonické barevné kontinuum. Nepatří k nám. Nepatří nám.
Dobře zvolená červeň je ovšem opravdu barvou mystickou. Živelnou, mocnou, smyslnou. Osudovou. Červená je barvou, v níž tepe život. Červenou bychom neměli opomíjet ani si ji odpírat.
Tak myslím, že nastal čas vyrazit zase jednou na nákupy.
Zní to možná banálně,
... ale nemám co na sebe.
___
P.S. Pokud je to hledání červené na vás příliš složité, a přesto jako já víte, že se bez správné červené do budoucna neobejdete, můžete využít stylové konzultace Od vůně ke stylu, kterou nabízím paralelně s poradenstvím parfémovým. Dozvíte se, jaký archetyp určuje váš styl a jaké barvy k vám neoddělitelně patří. Jak už jste jistě pochopili, budete-li chtít, bez návodu, jak na červenou, neodejdete, ani kdyby se zdálo, že vám nebyla souzena.
P.S.P.S Pokud chcete vůně zakusit v kruhu deseti lidí, a získat tak společný extatický zážitek, v sobotu 26. srpna od 9 do 12 hod. budeme slastně zkoumat 12 vůní českého kalendáře - parfémy sice nejrůznější provenience, ovšem do jednoho vyprávějící příběhy plynutí českého roku. Přijďte zažít "Český rok čichem" v Botanické zahradě v Tróje! Přihlásit se můžete zde.
P.S.P.S.P.S. A pokud bydlíte daleko od Prahy, a přesto byste rádi všemi smysly, a čichem zejména, zkoumali cokoli, co přináší proměny roku, připojte se k některému z online synestetických workshopů. Ve čtvrtek 28. září od 19 do 20 hod. nás čeká téma "Jak přeložit vůní... babí léto". Nemáte-li v tomto čase volný večer, nevadí. Workshop si následujících 14 dní můžete pustit i ze záznamu. Přihlašování je možné do 22. září, tak abych vám stihla poštou doručit vzorky, s nimiž budeme pracovat. Těším se na vás, přátelé!