za tajemstvím černé, bílé a červené
___
V povaze člověka je, že co vidí kolem sebe, vidí i v sobě. Když si zálibně prohlížím fotografie z Dánska, roste ve mně moje stroze radostná dánská duše. Když se dívám na obrázky z Japonska, sedí ve mně zenový Japonec. Česká májová krajina z nás vytahuje českou pampeliškovou slunnost. Krajina českého listopadu Erbena. "Zemřela matka a do hrobu dána, siroty po ní zůstaly." Najednou se po člověku natahují kostnaté ruce holých větví. Stačí, když se zavlní hladina soumračného rybníka, a místo vlastního odrazu člověk vidí cizí tvář. Svět, ten vnější i ten vnitřní, černá, stále víc se podobá kulise hrůzostrašného příběhu, ožívá ve stínech. Všechno, na čem člověk seděl celé dlouhé léto jako na velikém hrnci s poklicí, jako by chtělo najednou z hrnce ven. Buď je duše lehčí, pohublá, a tak poklici neudrží na místě. Nebo v hrnci něco získá na síle, a chtě nechtě se dere ven. To, co se v sezóně světla naším životem jen mihne v podobě zlého snu, temné myšlenky, náhle tíživého stavu, je najednou všude a neustále.
Tak. A jsme Tam. Foto via Pinterest.
Listopad nás tak vrací přinejmenším kamsi do 19. století. Začne padat listí, a šup - člověk je najednou v gotickém románu. Všude kolem temný les, uprostřed zámek se svítícími okny. A ve tmě tušení očí. Kdo je tvor? Kdo netvor? Gotickému románu se říká gotický, protože v něm ožívá mnohem starší román rytířský: tajuplné příběhy, které se vyprávěly ve 12.-15. století u velikého krbu hradních sálů, příběhy o bludných rytířích, zakletých pannách a jejich uchvatitelích oděných v černé kůži. V gotickém románu svět vypadá jako růže černající směrem k okrajům. Uprostřed růže stojí hrad, skrze jehož okna tlumeně září červenavé světlo. A všude kolem temný les. Labyrint se středem a periferií. Střed je ostrůvkem obydleným lidmi, periferie nekonečným, nočním pralesem. Kde tady bydlí lidskost? S lidmi? Nebo je to jenom past?
V gotickém románu vystupuje rytíř, panna a uchvatitel. Panna je v ohrožení, uchvatitel ohrožením, rytíř zachráncem. Panna chřadne, uchvatitel sílí, a rytíř tomu musí učinit přítrž. Je tedy zřejmé, že panna a uchvatitel mají jakési temné pouto, které je třeba rozetnout. Panna svou životaschopností dotuje uchvatitele. Pouto mezi sebou mají ovšem i panna s rytířem. Rytíře k panně volá touha. Jakmile rytíř pannu spatří, uvědomí si, že nikdy nebyl celý. Boj o pannu je bojem o celistvost. A tak se o celistvost bojuje s uchvatitelem chybějící části, o jejíž existenci člověk vůbec neměl tušení. I mezi rytířem a uchvatitelem tak existuje fatální pouto.
Gotický román má pouze tři barvy. Měl je i román rytířský. Mají je i horory, které z gotického románu vyrůstají. A také všechny pohádky s motivem lesa/temnoty, které z ničeho nevyrůstají. Pohádky - mýtus - jsou totiž věčnou vrstvou pod tím vším. V příbězích, které přicházejí s rychle se krátícími dny, je jen černá, bílá a červená. Les je černý, panna sněhobílá, jablko červené. Ty tři barvy se prosazují proto, aby v příběhu vyniklo to, co chce příběh vyprávět: obraz, motiv, vzor. Vzorec. Smysl, který je díky strohé barevnosti náhle mnohem zřejmější.
Tu krajinu přece známe. I příběh, který se v ní odehrává. Nejen z dětských knížek. Znali jsme ho dřív, než nám z knížky začal někdo číst. Foto via Pinterest.
A tak v listopadu stačí pohled do krajiny, a jsme Tam. V příběhu o Červené Karkulce, o Sněhurce. V nádherných českých filmových pohádkách: o Princi Bajajovi, o Třetím princi, v příběhu Panny a netvora, v Devátém srdci, v pohádce O Janovi a jeho podivuhodném příteli. Listopad patří Psu baskervillskému, vůbec Sherlocku Holmesovi. Holmes je pravou rukou rytíře, kouzelným pomocníkem, strohým čarodějem nabízejícím pomoc v nouzi. Černá, červená a bílá vládnou i ve skvělé, krystalicky archetypální Shyamalanově Vesnici. A samozřejmě v Janě Eyrové: Jana je bílá, Rochester černý a jejich démon rudý. Na oněch třech barvách je fascinující, jak se přelévají, a přitom vždycky přispějí k tomu, že vycítíme, co nám chce příběh vyprávět. Ty tři barvy vytvářejí obraz v pohybu, zápletku, příběh. Příběh, který se dá číst, poslouchat, ale klidně i tančit - jako černočervené tango -, ale hlavně žít. Příběhy vyprávíme právě proto, aby se nám snadněji žily.
Žena v gotickém románu. Je bílá zárukou nevinnosti? Červená symbolem svodů? Černá barvou smrti? Možná ano. A možná je všechno jinak. Tři barvy, tři postavy. A nekonečný počet variací na pravdu. Foto via Pinterest.
A proto i my půjdeme v listopadu temnotou. Já tedy půjdu, a vy můžete se mnou. V příštích článcích nás tak čekají hned tři témata v černé, červené a bílé.
Probereme poetiku sklepa, jeho vonnou dimenzi a, věřte nevěřte, obdobu sklepa v parfému.
Vrátíme se k mému milovanému Pánovi prstenů, a najdeme vůni pro... ženu v červené!
A konečně si pustíme trojbarevný film pro synestetiky: český animovaný skvost, který zalézá pod nehty jako mráz i oheň v jednom.
Nechcete-li žádné z putování v černé, červené a bílé promeškat, přihlaste se k odběru novinek vpravo níže.
A konečně vás jedním dechem pozvu ještě na nejbližší vonná setkání:
Jak přeložit vůní... krev
čt 28|11|2024 19-20
online, 2 vzorky poštou
možnost přihlášení do 19|11|2024 - to je dnes, přátelé!
Přeneseme se společně do gotického románu a prozkoumáme gotický parfém a jeho dominantní surovinu.
Jak čichem na osobní styl
čt 21|11|2024 17-20 - už pozítří!
Praha 6
Prostudujeme 8 ženských archetypů, 8 stylů oblékání, 2x8 vůní. Přijďte se najít v temném lese parfémů!
Jak vonět ve svém živlu
čt 12|12|2024 17-20
Praha 6
Představte si, že se do vůně ponoříte hned ve dvou dimenzích. Samozřejmě budeme vůně vnímat čichem. Ovšem tentokrát je budeme i poslouchat! Jak voní - a zní - oheň, voda, země, vzduch? Přijďte tuto záhadu rozlousknout, přátelé! Workshop je koncipovaný pro muže i ženy. Přidejte se! Všesmyslovou harmonii zakusíme hned 12 x.
Na všechny workshopy se můžete přihlásit zde. Můžete využít také osobní konzultace, a najít tak se mnou překlad své duše do vůně či stylu oblékání. Pokud cítíte, že tohle by byl fantastický dárek pro vaší sestru, přítele, maminku, kamarádku, využijte možnosti nákupu jakékoli služby Synestesis v podobě dárkového poukazu.
Původně jsem chtěla téma pro měsíc listopad nazvat "Temnota". Ale kdo touží uvíznout v temnotě? Všechny ty příběhy jsou příběhy cesty, na jejímž konci temnota končí.
A tak půjdeme "Temnotou". Protože v tom sedmém pádu - kým, čím - je něco, bez čeho se člověk neobejde.
Naděje.
A ta je bílá.
