top of page
Obrázek autoraIrena Kozelská

pařížanka to umí s kartami I

proč je Pařížanka žena neuchopitelná, nepolapitelná a věčně unikající


___

O Pařížance se zejména v tisku pro ženy píše tak často, že by jí člověk téměř koupil hrníček se želvičkou nebo jiným vyzrálým motivem a vyhradil místo u stolu, aby se i ona s námi cítila tak důvěrně jako my s ní. Nejsem si však jistá, zda by se s ní dobře snídalo. Neměl by člověk špatný pocit z přeleželých vlasů? Nezačal by zpochybňovat erotický potenciál svého nočního úboru? Nebyl by vedle ní příliš člověkem?


Byl.


Caroline de Maigret. Aby člověk z neutrální barvy omdlel, chce to trochu koření. Opálené nohy do šedého twinsetu, jehly k pracovní kombinéze uvázané v pase a náramek od Cartiera v hodnotě 186 000 Kč k béžovému trenčkotu. Pařížanka je obecně poměrně demokratická ikona obratně balancující mezi tím, co je levné a co drahé. Někdy ovšem vůbec ne.

Koupí někdo Caroline hrníček se želvičkou? Foto via Pinterest.


Každý má ráno přeleželé vlasy, nikomu se nechce spát v krajkovém nesmyslu a všichni jsme po ránu více lidmi - tedy tvory lehce pomačkanými, tu povolenými, tu sraženými - než v kteroukoli jinou denní i noční dobu. Opravdu kouzelně po ránu vypadají jen děti a dospívající, jen z toho bohužel nic nemají. Dětem je to fuk a dospívající mají něco se zrakem, a tak při pohledu na svou rozkošnou ranní rozvrkočenost vidí jen cosi obrovského na nose. Sopku připravenou chrlit lávu.


Největší rockerka ze všech Pařížanek. Pouze však do chvíle, než promluví. Charlotte Gainsbourg je jako spanilá číše na vysoké stopce plná průzračné vody. Když se přiměje ke slovu, člověk zadržuje dech, aby ji nerozhoupal proudem nádechu či výdechu a nerozbil na tisíc spanilých střepů. Černá a kůže jsou někdy jednou velkou, obrovitánskou kompenzací. A přesto... Přesto člověk cítí, že to je žena plná vášně. Milenka. Foto via Pinterest.

Ráno je prostě nejlepší projít kolem zrcadla hodně, hodně rychle. A Pařížance hrnek nekupovat. Vůbec na ni nemyslet.


Nebo dospět, a uvědomit si, jaký je rozdíl mezi iluzí a realitou.


Pařížanka je nátěr. Výloha, jak říkají Francouzi (ovšem ne o Pařížance, protože co se týče jejich vlastní kultury, vytříbený smysl pro vnímání rozdílu mezi iluzí a realitou je náhle nevysvětlitelně opouští). To nevadí. Všichni se ráno více či méně přežehlíme, srovnáme nedostatky, zatřeme kazy. A tak, pokud jsme relativně při smyslech, můžeme už poněkud usazenější sami v sobě - tedy zhruba 15 min po probuzení a po třetím doušku ranní kávy -, na Pařížanku směle pohlédnout jako na zdroj inspirace, jakým nepochybně byla, je a bude.


Pařížanka je totiž moc pěkný nátěr. Opravdu nápaditě upravená výloha. To píšu se vší úctou.


Pojďme ji tedy důkladně prozkoumat a zamysleme se nad tím, co má smysl si z ní vzít, a co je lepší nechat stranou.


Kdo to vlastně je? Co dělá ženu Pařížankou?


Už zmiňovaný tisk pro ženy Pařížanku obvykle vnímá jako soubor specifických kusů oblečení. Jako šatník. Černé cigaretové kalhoty nad kotníky, bílá košile, béžový trenčkot, černé balerínky nebo klasické lodičky téže barvy. A šátek od Hermèse.


Jeanne Damas. Když někdo najde svůj barevný akcent a jako zázrakem je to červená, barva milenky...


Co je barevný akcent? Každý máme soubor neutrálních barev, jež nám sluší od hlavy až k patě, dále soubor jiných než neutrálních barev, jež nám sluší na velkých plochách, a konečně soubor barev, jež slouží jako barevné akcenty, tedy na plochách menších či malých. Vlastně každému stačí jedna barva od každého typu. Zbytečnost? Nesouhlasím. Barvy jsou víc než důležité. Jsou veledůležité. Podle mě důležitější než silueta. Ve vhodné siluetě a chybně zvolených barvách budete vypadat špatně, nezdravě. Ve správných barvách a nevhodné siluetě možná ne božsky, ale rozhodně přinejmenším svěže a odpočatě. Mám za to, že většina žen nepotřebuje make-up. Potřebují najít své barvy.


Všimněte si mimochodem dámy v červeném na druhé fotografii odshora. Červená není ani jejím barevným akcentem, a už vůbec ne barvou vhodnou na velké plochy. Barvami se člověk může doslova zabít. Že to nenapadlo použít žádného autora detektivek...


Tápete-li, které barvy jsou ty vaše, stanovení barev vhodných právě pro vaše tělo a duši je součástí synestetické konzultace "Od vůně ke stylu", kterou najdete v mém portfoliu služeb.


Kdyby to bylo ovšem tak jednoduché, zakopl by člověk o Pařížanku na každém rohu. Já je ale přinejmenším u nás nikde nevidím. Znám jednu nebo dvě. Spíš jednu a půl. Ty ostatní jsou prostě normální ženy, které nosí černé cigaretové kalhoty nad kotníky, bílou košili, béžový trenčkot, černé balerínky nebo klasické lodičky téže barvy. A šátek, třeba od Hermèse. Šmrnc jako Pařížanky ale, se vší úctou, nemají.


Tohle jsou pro mě ty nejvíc nej Pařížanky. Takové jsou některé moje francouzské kamarádky. Byteček jako dlaň, žádný velký luxus, ale ony mu ve své dželabě vládnou jako nespoutané královny pouštních kmenů, navzdory útlosti a dřezu plnému nádobí. Foto via Pinterest.

V těch kusech oblečení to prostě není.


Šachovnice a dvě sady figurek v černé a bílé z vás taky neudělají šachového velmistra, ba dokonce ani průměrného hráče.


Kromě šachovnice a dvou sad figurek potřebujete ještě cosi zcela klíčového.


Znát pravidla hry.


Dokonce bych se odvážila zajít tak daleko, že budu bezostyšně tvrdit, že k dobré partii šachů šachovnici ani dvě sady figurek nepotřebujete. Pokud šachy umíte hrát, stačí vám kostkovaná deka, obsah piknikového koše a smysl pro humor.


Pravidla hry. A nadhled.


To je to celé.


Zaostřeme tedy ještě jednou.


Kdo to vlastně je? Co dělá ženu Pařížankou? Jakou to hraje hru a podle jakých pravidel?


Mám za to, že Pařížanka je karetní hráčka, a hodně protřelá.


Myslím, že i naprostý začátečník ví, že karty mají různou hodnotu. Některé přebíjejí jiné. A to Pařížanka moc dobře ví. Mastí karty jako zkušená karbanice.


Styl je totiž jako karetní hra. A v té hře má, kupodivu, oblečení tu nejnižší hodnotu. Oblečení snadno přebijete vyšší kartou. Hned několika vyššími kartami.


Halenka panny, ale rty milenky. Co je víc? A co je nejvíc? No přece eso v rukávu. Foto via Pinterest.

Od doby, co se kromě doprovázení lidí k vůni jejich duše zabývám i jejich doprovázením k podobně niterně naladěnému stylu, jsem si uvědomila, že téměř nikdo v ruce nemá jen srdce, kára, kříže nebo piky. Má od každého něco. Jak možná víte, pracuji s nástrojem, jemuž jsem dala název Synestetická mapa 8 skupin vůní a 8 archetypů®. A co archetyp, to vyhraněný styl. Třeba Kate Middleton, kterou si snadno vybaví i ti, kteří se o styl nebo oblékání nezajímají, představuje archetyp a styl matky nebo také královny či vládkyně - styl formální, spíše strohý, konzervativní, elegantní. Důstojný. Jen na červený koberec umí vynést šaty kněžky, a to pak na ní může oči nechat i James Bond. Matka zkrátka není erotický archetyp. To kněžka ano, i když jinak než milenka. Ale nezabíhejme do velkých podrobností.


Z pozorování sebe sama i svých zákazníků jsem dospěla k závěru, že všichni kloužeme po celém kruhu archetypů, ale jeden jakoby všechny zabarvoval svým charakteristickým odstínem, jako když vyperete koš barevného prádla omylem na 50 stupňů, a vše dostane načervenalý nádech fungl nového, zaručeně nepouštějícího vínového ručníku.


Ani Pařížanka tak není čistým průstřelem jednoho z archetypů. To jí ostatně dává onu tak působivou životnost, uvěřitelnost, pohyb, a také jí umožňuje být opravdovou individualitou, jež se přizpůsobí skutečné osobnosti, a ne jen uniformou, v níž osobnost zaniká.


Pokud říkám, že Pařížanka je výlohou, myslím to obrazně i doopravdy. Pařížanka je působivý obal, krásná slupka, ale zároveň i estetický standard, vizuální archetyp sám o sobě, jejž nabízí velká část francouzských módních značek. A právě na jejich výlohách - ideálně v menším městě, kde se na malé ploše sejde většina typicky francouzských značek -, lze poměrně obratně identifikovat, z jakých stylů šatník Pařížanky sestává.


Najít potenciál obyčejných věcí... Třeba svetru do véčka. Takové písmeno V například poskytuje překvapivě značný prostor pro fantazii. Všechny archetypy se oblékají, a jeden svléká: milenka. Milenka žije z výstřihů, průstřihů, rozparků a tu a tam zkrácených délek. Na jejím oblečení není důležitá hmota, která je tvoří, ale hmota, kterou postrádá. Milenka vytvoří zóny nehmoty i na košili s knoflíky až ke krku. Ba na roláku. Není tedy tolik důležité CO si oblékneme, jako spíš JAK si to oblékneme. Foto vlevo a vpravo Sézane, uprostřed House of Valentina, vše via Pinterest.


Pařížanka je směsí panny, milenky, divošky a matky.


Pokud chcete konečně pochopit, co je podstatou základních ženských archetypů, a to na nejsugestivnějším ze všech artefaktů - na vůni -, zvu vás na skupinový workshop "Jak čichem na ženské archetypy", který se koná v pátek 19. května od 17 do 20 hod. v Praze Dejvicích. Chcete-li přijít na kloub tomu, jaký, vedle parfémů, patří ke každému z archetypů styl, můžete se připojit k workshopu "Jak čichem na osobní styl", který se koná v pátek 23. června v témže čase a na témže místě. A pokud toužíte strávit tři hodiny blaženým očicháváním parfémů souvisejících přímo s Pařížankou, nenechte si ujít workshop "Francouzské parfumérství 20. století", který proběhne už tento měsíc, v sobotu 29. dubna a v neděli 30. dubna vždy od 14 do 17 hod. v Brně. Poslední místa zbývají už jen na nedělní termín.


Zatím ovšem zůstaňme u jednoduchých, a možná až lehce zjednodušujících konstatování, totiž že panna je nevinná, milenka smyslná, divoška nespoutaná a matka důstojná. Není snad Pařížanka nevinná i smyslná, nespoutaná i důstojná?

Mapa Pařížanky Irena Kozelská pro Synestesis.

Že je to poněkud rozporuplné? Že se nevinnost vylučuje se smyslností a nespoutanost s důstojností? Nepochybně. Není snad Pařížanka onou ženou plnou rozporů, kterou jsem v úvodníku tohoto měsíce popsala jako prozaicky poetickou, rozechvěle sebejistou, důstojně bláznivou, paličatě povznesenou a smyslně intelektuální?


To, že je Pařížanka kombinací více archetypů, dává této ikoně velkou pružnost. Pro někoho bude pannou či milenkou, pro jiného divoškou či matkou. I Pařížanky samy mohou v různých životních obdobích akcentovat ten či onen archetyp. Tato archetypová pestrost Pařížance také umožňuje stárnout s velkým půvabem a důstojností. Prostě se jen "přelije" tam, kde už mládí není podmínkou. Foto via Pinterest.

Představme si tedy Pařížančinu skříň. To bude naše šachovnice a dvě sady figurek.


V Pařížančině šatníku bude něco panenského (třeba tmavě modrá halenka s drobnými bílými puntíky), něco mileneckého (červené lodičky), něco divošského (třeba dobře střižené džíny) a něco mateřského (třeba stejně dobře padnoucí tmavě modrý blejzr). Znovu ovšem opakuji, že dobře střižené džíny, halenka s puntíky, tmavě modrý blejzr a červené lodičky z vás ještě Pařížanku neudělají. Musí v tom být ještě cosi navíc. K tomu se ještě dostanu.


Zároveň byste se však, chcete-li efektu Pařížanky skutečně dosáhnout, neměly od tohoto čtyřčlenného kánonu - panna, milenka, divoška, matka - odchýlit. Pokud se zúčastníte červnového stylového workshopu, bude vám například zcela jasné, že Pařížanku pohřbíte u nás tak oblíbeným batůžkem či teniskami. Batůžek a tenisky patří k uniformě hrdinky, a u té Pařížanka nenakupuje. Budete také vědět, že z celé vědmy má Pařížanka nanejvýš brýle a svazek Voltaira pod paží, který ovšem nečte, nýbrž používá k vytvoření iluze nedostupnosti v pařížské kavárně. A tak bych mohla pokračovat dál a dál.


Stupeň barevného souladu mezi tělem a oblečením, z něhož duše synestetika jedním slovem plesá. Umíte také sladit odstín košile a zavazadla s jemným probarvením svých vlasů? Nalezení vlastních barev je jako velkolepý obřad díkůvzdání za vše, čím nás obdařila příroda. A také způsob, jak sám sebe ocenit, aniž by člověk upadl do nástrah narcismu. Nebo si snad může někdo přičítat zásluhy za něco, co dostal? Cítit se pokorně krásný je začátkem jednoho velkého, životního přátelství: přátelství se sebou samým. Foto via Pinterest.

Oblečení má tedy svůj význam, ale jak už jsem psala výše, není dobré je přeceňovat. Co je třeba ovládat na prvním místě, jsou pravidla hry. Hlavně ovšem musíme mít chuť si hrát. Nesmíme to celé brát moc vážně. Pařížanka si z ničeho moc nedělá, a pokud ano, do rána se z toho vyspí.


Jak se tedy ta hra hraje?


Protože jsem se zase rozepsala do šíře i hloubky a na přečtení tohoto karetního pojednání vám nebude stačit 7 minut, což se dnes vnímá jako úkol podobně odrazující jako přeplavání kanálu La Manche, navrhuji svěřit toto tajemství jeho druhé části. Do té doby můžete revidovat svůj šatník, a ujasnit si, jaké archetypy v něm vlastně bydlí a jaké se v něm ne a ne zabydlet. Nezapomeňte, že archetypy jsou tak trochu jako tři kouzelní švagři z Večernice - Slunečník, Větrník a Měsíčník - stojící za princem Velenem. Kdo chcete, aby vám pomáhal?



Dejte své duši hlas v podobě parfému a stylu oblékání.


Ačkoli to zní jako klišé, mnohem víc než být Pařížankou je totiž... být sama sebou.


Česká krása si to zaslouží.


A vy také.



___

P.S. Chcete-li mít jistotu, že to hlavní - pravidla pařížského karbanu - nepropásnete, můžete se přihlásit k odběru novinek v políčku vpravo níže. Odhalíte tak mezi prvními nejen mysterium Pařížanky, ale i mnoho dalších tajů ze světa krásy, vůní a stylu. Hlavně ovšem pochopíte, že váš zevnějšek je druhem jazyka, jímž, ať už vědomě či nevědomky, nevyprávíte nic menšího než... svůj životní příběh.


P.S.P.S. A pokud žijete daleko od míst, kde proběhnou blížící se synestetické workshopy, a přesto byste se rády takového čichového soirée zúčastnily, zvu vás na online workshop "Jak přeložit vůní... koketnost", který se koná ve čtvrtek 27. dubna od 19 do 20 hod. Koketnost, neboli elegantní vyzývavost, je totiž vrcholnou disciplínou Pařížanky. Nejste-li v tomto čase volné, workshop si můžete pustit ze záznamu kdykoli v průběhu následujících dvou týdnů. Přihlašování je možné do neděle 23. dubna, tak abych vám stihla včas doručit poštou vzorky vůní, s nimiž budeme pracovat. Objevte v sobě francouzskou koketnost nebo jakoukoli vlastní formu lehkosti a šarmu!

bottom of page