a proč si zasloužíte víc než 15 minut času svého parfému
___
"Líbil se mi ten červený kostým, který měla Cate Blanchett v reklamní kampani."
"Voněla tak naše pacientka v zubařském křesle."
"Miluji ten flakonek."
Tohle je několik z mnoha způsobů, jak mi ta či ona žena vylíčila svou cestu k parfému. Někdy vůni ucítíme na někom jiném. Jindy se za ní vydáme pod vlivem úplně jiného zážitku, než je čichová zkušenost. Pokud se váš nos nadchne stejně jako předtím jiné smysly, jako byste v řádku brambor nečekaně vykopali hrnec plný dukátů. Poklad.
Najít na bramborovém poli parfém, který by člověka dlouhodobě těšil, uspokojoval, okouzloval, tedy není nemožné. Znám lidi, kteří našli. I já sama jsem objevila svůj první "dospělý" parfém - Kenzo Flower - díky vzorku přiloženému k časopisu Elle, který mi maminka podala oknem v přízemí infekčního oddělení prostějovské nemocnice. Léčila jsem se v izolaci na pokoji se slepou klikou uvnitř s tehdy mimořádně závažnou, veřejné zdraví ohrožující mononukleózou, kterou dnes hravě vyležíte doma v kruhu rodiny. Něžná nostalgičnost parfému, v němž se snoubila růže, téměř rýžová pudrovost a strohý stín kadidla, se podivuhodně půvabně vyjímala mezi bílými zdmi, bílými prostěradly a bílými plášti. A svou archetypálně japonizující estetikou v kaligraficky čistém spojení červené, bílé a černé uhranula nejen mě, ale i sestry a lékařky z celého oddělení, které se chodily do mé cely zhluboka nadýchat mononukleotických výparů. O svůj druhý srdeční parfém - Pleasures od Estée Lauder - jsem pak doslova zakopla. Patřil totiž ke dvěma či třem vyvoleným, které se na okamžik ocitly na čestném místě na piedestalku marketingových sirén uprostřed jedné z prvních Sephor, tuším, v Brně, a tak se mi nevyhnutelně dostal do rukou a k nosu. Moje třetí vonná láska konečně definitivně odstartovala moji životní parfémovou vášeň. Zhruba v pětadvaceti letech jsem v sobě zaslechla volání osudové ženy, jež mě přimělo opustit nevinnou rozpustilost Pleasures a hledat cosi jako vonný překlad svobodomyslné Pařížanky (více o tomto kulturním přeludu zde, zde a zde). Adekvátní parfém jsem tehdy rozpoznala na reklamním plakátě, vyhledala odpovídající flakon v dijonské Sephoře a s prvním přičichnutím nabyla nevyvratitelné nejistoty, že právě tato vůně - totiž Coco Mademoiselle značky Chanel - mě katapultuje mezi ženy, které vědí své, ale nebojí se zeptat.
Chci vám tímto osobním úvodem přiblížit, nakolik o tom, zda najdeme či nenajdeme, rozhoduje náhoda. Tak jako znám totiž lidi, kteří našli, znám mnoho, velmi mnoho těch, kteří nenašli: svůj parfém mají rádi, ale žádná vášeň to není. Nebo parfém vůbec nenosí, protože mají pocit, jako by je vlekl do světa, který je jim od základu cizí. Náhoda je zkrátka náhoda. K někomu je štědrá, jiné míjí obloukem.
Jak už jsem psala jinde, mé vlastní třetí kolo hledání, jehož výsledkem byl nákup parfému Coco Mademoiselle, se stalo průlomovým mezníkem v mém vztahu k vůním: začala jsem je zkoumat v každé volné chvíli, a hlavně vnímat na základě jistého, nejdříve sotva tušeného a dnes už jasně uchopeného klíče. Vždycky jsem měla parfém za něco neobyčejně důležitého a jako myslím většina z nás toužila objevit to, čemu Francouzi říkají un coup de coeur. Lásku na první přičichnutí. Dnes, s odstupem mnoha let ale vidím i to, nakolik moje pátrání řídila nevědomá potřeba všesmyslové harmonie a soulad s mojí představou o sobě samé. Toužila jsem po vůni, která by mě obsáhla celým svým pojetím, tedy nejen vůní samou: chtěla jsem vonět parfémem, který by měl přiléhavé jméno, obal ctící podstatu vonné tekutiny, kampaň, v níž bych rozpoznala ženu, jíž jsem se v tu chvíli stávala. Parfém byl pro mě všesmyslově harmonickým objektem. Ale hlavně vonnou identitou a prostředkem přirozené metamorfózy. A může snad vyjádřit harmonii a identitu něco, co samo harmonii a identitu postrádá? Vždycky mě tak přitahovaly zejména vůně, které jsou synestetické: jeví se stejně čichu a prostřednictvím své vnější prezentace i ostatním smyslům. Jejich název, obal, vizuál, hudební stopa, jež je doprovází, jsou zkrátka takové, že když přijdete do parfumerie a k vůni si přičichnete, vnímáte, že vše říká totéž. Kenzo Flower, Pleasures od Estée Lauder i Coco Mademoiselle jsou synestetické parfémy.
Vůně Pleasures od Estée Lauder je přesně to, co vidíme z její vizuální kampaně: svěží kyticí v růžových a fialových odstínech, vůní vláhou nasyceného květinářství. Liz Hurley svou přirozenou barevností i oblečením dokonale vystihuje archetyp americké dívky vyšší střední třídy, což nepíšu kvůli vyšší střední třídě, ale typu morálky, jež odpovídá archetypu Panny. Štěněcí buclíni konečně přesvědčí i poslední váhavce, že v této krajině vládne smích, hravost a živelná radost ze života, ale doma jdou šmudlotlapky rovnou do vany.
Tato estetika - a tento parfém - bezchybně ztělesňují barevný typ zvaný Pravé léto (True Summer). A to bude nejspíš i jedním z důvodů, proč jsem si vůni sama vybrala i proč jsem ji poměrně rychle opustila: jsem sice léto, ale tlumené (Soft Summer), a moje barvy - a vonné tóny - jsou tak o něco málo teplejší a zrnitější, zkrátka o krok blíže podzimu. Pleasures je, jakkoli to zní fantaskně, lesklý parfém, tak jako jsou lesklé orosené květiny. Tlumenému létu svědčí oproti tomu jistá zastřenost - v parfému bychom řekli "pudrovost" či "zrno", jinými slovy jistá míra zemitosti. Něco prostě ladilo. A něco neladilo. V takovém případě nezbývá, než hledat dál.
Koláž výše a Synestetická mapa 8 ženských archetypů a 8 skupin vůní níže Irena Kozelská pro Synestesis, foto via Pinterest.
Takto vyvolávám mylný dojem, že parfém stačí okouknout z vnějšku, a zhruba víme, na čem jsme. To bohužel vůbec neplatí. Parfémový průmysl princip synestezie obvykle vůbec nezohledňuje, a tak parfémy nějak voní, ale zcela jinak vypadají, znějí, ba dokonce chutnají i jsou nějaké na omak. Součástí každé kampaně jsou totiž samozřejmě vjemy zrakové a sluchové, a do jisté míry i chuťové a hmatové. Protože však častěji neladí s podstatou vůně samotné, spíše nás matou než navádějí správným směrem.
Laik tak v parfumerii nemá v podstatě žádné vodítko. A zcela upřímně, nemá ho ani většina personálu. Prodavačům to přitom můžeme mít sotva za zlé. Systematické provázení světem vůní je totiž zcela výjimečné a vlastně je to zcela logické. Celá staletí totiž parfumerie čítaly jen pár desítek parfémů, a žádný systém třídění tak vlastně nebyl třeba. Vůní začalo výrazně přibývat až od 80. let, kdy došlo také k rozšíření revolučního konceptu "parfémové samoobsluhy": trh ovládla Sephora a její konkurenti. Objevovat parfémy bez zprostředkování prodavače či prodavačky? Skvělé! Pro zákazníka vlastně emancipující koncept, ovšem z pohledu provozovatele také svým způsobem nevyhnutelné řešení. Zaškolit personál tak, aby byl schopen zákazníka provést takovým kvantem vůní, by totiž znamenalo nejen vytvořit ono už zmiňované funkční třídění, ale zavést také systém mnohaletého vzdělávání. Vezmeme-li přitom v úvahu, že profese prodavače v parfumerii je dnes velmi často vnímána jako krátkodobý přivýdělek či jedno z mnoha zaměstnání v pestrém pracovním kurikulu, chápeme, nakolik je taková myšlenka nereálná. A tak zůstavají velké parfumerie prostě abecedně uspořádaným pelmelem, kam si chodíme s parfémy "bez dozoru" pohrát, a sem tam něco náhodou ulovit: v řádku brambor jednou za čas vykopnout hrnec s dukáty. Pokud si hrajete rádi, máte čas hledat nebo se snadno spokojíte s tím, co vás právě zaujme, a konečně vám nevadí kakofonie vůní, hluk, přítomnost lidí, zkrátka vysoká smyslová zátěž, budete v Sephoře spokojeni.
Pokud nejste, pojďme se ptát proč a co s tím lze udělat. Ani já totiž nejsem, přestože parfumeriím vděčím za svou vonnou erudici. Myslím si totiž, že parfumerie není artefaktu, jímž je parfém, dostatečně uzpůsobena.
Jejich barevnost se liší vlastně jen nepatrně: Estée Lauder Pleasures a Aromatics Elixir od Clinique. Začátek a současný bod mojí cesty územím vůní. Ale ty krajiny! Dva různé vesmíry! Parfém je barva a tvar. Vonné tóny seskládané do podoby určité stavby. Archetyp. Od Panny k Divošce může vést cesta dlouhá celé desetiletí. Chcete-li i vy najít v parfému krajinu své duše, pomůžu vám. Koláž výše a Synestetická mapa níže Irena Kozelská pro Synestesis, foto via Pinterest.
Parfém si totiž zaslouží víc než 15 minut, což je čas, na jaký je kalibrován zákaznický zážitek v běžném prodejním prostředí. A zejména my si zasloužíme víc než 15 minut našeho parfému. Hledáte-li, podobně jako já, v parfému všesmyslově harmonický objekt, vonnou identitu a prostředek přirozené metamorfózy, 15 minut vám stačit nebude. Podívejme se tedy na to, co zachytíme při návštěvě parfumerie a co nám nevyhnutelně "proteče mezi prsty", pokud nezohledníme potřeby artefaktu, jakým je parfém. A zejména ty vlastní.
Pokud nejste zvyklí pracovat s čichem, máte v parfumerii asi půl hodiny času. Za hranicí půlhodiny přestanete parfémy vnímat dostatečně zřetelně. Za půl hodiny tak v parfumerii smysluplně prozkoumáte 3 až 5 parfémů, podle možností vašeho nosu.
Jak už jsem předesílala výše, vnější prezentace flakonu souvisí s vlastní vůní jen zcela vzácně. Na flakon tak příliš nedejte, i když chápu, že brát denně do ruky něco, co se vašemu oku z duše příčí, asi nikdo nechce.
Co vnímáte při inhalaci vůně v parfumerii, je pouze její první fáze - hlava. Nejsvěžejší fáze parfému. V tomto okamžiku na vás většina parfémů bude působit svěžeji, než jakými se stanou v horizontu dalších 8 hodin. Milovník svěžesti může být spokojen, milovník hloubky zklamán. Milovník svěžesti však bude s velkou pravděpodobností zklamán za další 2 hodiny, až zjistí, že jeho parfém je svěží jen oněch úvodních 15 minut. Milovník hloubky nejspíš hlubinu testovaného parfému vůbec neprozkoumá, protože vůni, v první fázi na jeho vkus příliš svěží, odhodí do žlábku na použité testovací papírky. Parfém je zkrátka třístrofovou básní, symfonií o třech větách. A pokud nevydržíte až do konce, netušíte, co si kupujete nebo co jste si nekoupili.
Parfém se vám musí líbit v celé délce svého vývoje. Pokud se vám tedy nějaký líbí v prvních 15 minutách, vezměte si navoněný papírek domů. Nezapomeňte si ho však dobře označit: názvem značky, úplným názvem parfému (jinak se ztratíte v tzv. odnožích) a koncentrací (pozor, jsou čtyři a mohou se významně lišit). V opačném případě si domů přinesete něco, co už nikdy nikdo neidentifikuje. Dbejte na to, abyste si každý papírek uložili do tašky či kapsy tak, aby se nedotýkal jiného papírku. Jinak se vzorky kontaminují, a ztratí vypovídající hodnotu.
Vůni nebudete nosit na papírku v kapse, ale na kůži či oblečení. Pokud vás tedy nějaká uhrane, vraťte se do parfumerie ideálně třikrát a navoňte se tak, abyste parfém vnímali celý den. Náš čich potřebuje čas a věřte, že vůně vás může jeden den nadchnout, ale druhý doslova obtěžovat. Vejít do parfumerie a navonět se tak, jak jsme zvyklí doma, je, souhlasím, zvláštní. Spokojení ale budete jen tehdy, dáte-li vůni čas. Ideální by bylo, kdyby personál vytvořil na požádání zákazníkovi vzorek na několik dnů vonění. Já bych si za něj ochotně zaplatila, a neměla tak nepříjemný pocit, že žádám o něco, co obchod nadměrně zatěžuje. V případě, že je pro vás takový postup příliš nekomfortní, volte menší zlo, a vraťte se do parfumerie navonět svým miláčkem opakovaně.
K dnešnímu dni celkem 95 432. Tolik je evidováno parfémů v jejich nejúplnější databázi na stránkách Fragrantica. Bez dobré metody nezvladatelné, neproniknutelné, odstrašující množství. Řešení ale existuje. Chce to dobrou navigaci. Foto via Pinterest.
Pokud tedy nejste vyloženě nenáročnými zákazníky, nalezení srdečního parfému vám chvilku potrvá. Obecně bych řekla, že čím víc vám na vůni záleží, tím víc pozornosti věnujte parfumeriím malým. Lidé v malých parfumeriích mohou být velkými znalci parfémů a, jak jsem psala jinde, v nakládání s časem i vůněmi štědří.
Potud ovšem řešíme jen technikálie - přirozené vlastnosti parfému coby velmi specifického produktu, který je třeba jako takový respektovat, abychom nebyli nákupem zklamáni. Parfém je ale nekonečně víc než produkt. Už víte, že může být všesmyslově harmonickým objektem, vonnou identitou a prostředkem přirozené metamorfózy. A tady se náhle rozprostírá širé působiště mé vlastní vášně a profese.
Co když toužíte najít mezi vůněmi parfém s mimořádnou tvůrčí hodnotou?
Co když chcete svým parfémem vyjádřit, kým bytostně jste?
Co když si chcete celé to hledání užít jako jedinečný proces objevování vlastní duše?
Je to možné. Jsem průvodkyně světem vůní a vedle toho, že při práci respektuji prostor a čas, který potřebujete vy i parfém k vzájemnému seznámení, vidím ve vůni
umělecké dílo
prostředek sebevyjádření
nástroj sebepoznání
Jak spolu ten pravý parfém pro vás najdeme, o tom už se však rozepíšu v některém z příštích článků. Dozvíte se v něm mimo jiné, že za zcela srovnatelnou částku můžete mít bez přehánění Monu Lisu i naprostý brak. Zjistíte, že pokud váš parfém ladí k vaší duši, svět vám rozumí, aniž byste otevřeli ústa. A konečně uvidíte, že hledání parfému může být tou nejdobrodružnější cestou napříč prostorem i časem, ale hlavně do vlastního nitra.
Při hledání vonného pokladu nemusíte spoléhat na náhodu.
Máte totiž svého průvodce. Průvodce má mapu. A vy před sebou dvě a půl hodiny blaženého kochání se, během nichž spolu ten poklad objevíme: vaši duši přeloženou do vůně.
___
P.S. Pokud i vy rádi nad duší přemýšlíte optikou archetypů, příští příležitost, jak propojit archetyp a parfém se naskýtá už koncem října. Připojte se k workshopu
Jak čichem na ženské archetypy
út 22|10|2024 17-20
Praha 6
Přihlásit se můžete zde. Přijďte, přátelé. Zpřítomněte si parfémem a archetypem současný okamžik vaší životní cesty.
P.S. Toto dlouhé pojednání vás však mělo v prvé řadě dovést k nezvratnému zjištění, že pokud máte najít vůni své duše, bez osobní konzultace se to neobejde. Jak probíhá, se dozvíte v onom výše už ohlašovaném článku. Zatím mi věřte, že probíhá dobře. Zájemci mohou nakouknout sem, kde bystré oko a nos najdou způsob, jak se o svůj poklad přihlásit.