proč je na věcech ze všeho nejdůležitější, co znamenají pro vás
___
Taky je doma máte? Nevyhoditelné hrníčky?
Ve svých ideálních představách žiji v prostoru podobném řeholní cele. Zdobí jej krása prázdna, proměnlivost světla od ranního mihotání skvrn na bílé zdi až po večerní zlatou vtékavost, prostá účelnost tvarů, svoboda, která přichází, když zůstane jen nezbytné. V tomto vysněném mléčně bílém a zemitě černém světě mám podobně mléčně bílé nádobí vrhající teplé, sametové stíny. Vlastně takové nádobí už roky vlastním. Ale z mnoha důvodů mám k oduševnělému prázdnu ještě velice, velice daleko. Jedním z nich jsou nevyhoditelné hrníčky.
V tomto okamžiku takové schraňuji dva. Ten první vlastně téměř úplně lahodí mému černobílému vkusu, který - přinejmenším v této fázi mé cesty k požitkářství askeze - akceptuje i uměřenou zdobnost: grafičnost a prvky písma. Je to bílý hrnek s motivem historického kola a nápisem "Enjoy the ride". První vánoční dárek od mého muže. Koupil mi ho v květinářství na Letenském náměstí v Praze, 23. nebo dokonce 24. prosince 2017, když jsme na Letné na poslední chvíli hledali dárek, nevím už pro koho, a všude bylo zavřeno. Pro mého muže jsem byla "žena na kole". Jezdila jsem tehdy z Libně do práce na Hradčanské na černém kole s koženými řídítky a proutěným košíkem, které vypadalo jen o generaci mladší než průkopnická kola z Verneových časů. To kolo pro mě hodně znamenalo a neobyčejně mě těšilo, že můj nemluvný muž tímto darem vyjadřuje, že onu nelehkou část mé osobní historie poháněné usilovným šlapáním proti větru vnímá. To kolo mám stále, a protože už dávno nejezdím do práce z Libně na Hradčanskou, patří k věcem, které, ač černé a graficky čisté, ruší moji prázdnou, černobílou budoucnost. Nic naplat. Zatím se s ním nedokážu rozloučit.
Hrníček s kolem byl víc než pět let mým snídaňovým hrnkem. Tak dlouho se ovšem s hrnkem snídá, až se okraj odprýskne. Když se ale v předmětu zhmotní překonaná životní krize a pět let laskavého ticha zapíjeného lahodnou kávou, ani moudrost feng šuej vás nepřiměje jen tak šlápnout na pedál odpadkového koše a upustit věc do propadliště času. Při pohledu do Maelströmu vám zní v uších píseň "Neopouštěj staré známé pro nové" a v oblasti hrudníku zakoušíte nové aspekty slova svatokrádež. Už nějaký čas se zabývám myšlenkou, že v zájmu očišťování svého prostoru a života vůbec hrníček odložím na výletě na jednom z oněch poetických míst, kde hrnky zdobí laťkový plot nebo slouží poutníkům k osvěžení u svatého pramene. Ale nečekaná prudkost emocí, které mě při takové myšlence pokaždé zaplaví, mi znemožňuje se na něj s takovým nápadem vůbec podívat. Nevyhoditelné hrníčky umí vrhat neobyčejně vyčítavé pohledy. Nemluvě o tom, že bych ten svůj musela chodit soustavně navštěvovat a na Vánoce by dostal kulicha s velkou bambulí a pruhovanou šálu.
Tímto dlouhým a složitým úvodem k tomu, co se bude dít na blogu Synestesis v září 2024, chci vyjádřit krátkou a jednoduchou myšlenku: totiž že hodnota věcí nespočívá v tom, jak jsou drahé, cenné nebo vybrané, ale v tom, co znamenají pro nás. Věci jsou tak cenné, jak hluboký k nim máme vztah. Čím hlubší vztah, tím větší uspokojení. Z čehož vyvozuji jednoduchou matematickou závislost, totiž že čím hlubší vztah máme ke svým věcem, tím menší je naše potřeba hledat uspokojení nákupy věcí, jež rychle klesají na úroveň krámů, cetek a harampádí. Čím více smyslu, tím méně hmoty.
Jak jsem předesílala ve svém posledním textu, měsíc červenec a srpen jsem chtěla zasvětit projektu Synestesis: popřemýšlet nad ním neotřelou metodou zírání do blba, a poznatky, jež vyvzlínají z hlubin nevědomí, představit ideálně tak, abyste v mé práci uviděli smysl i vy. To se stalo pouze z oné metodické části, a tak vás světem Synestesis provedu v průběhu příštích dnů a týdnů. Zírání do blba každopádně vyneslo na povrch důležitou myšlenku, kterou pokládám za svorník svého synestetického počínání: totiž že vše, co dělám - parfémové konzultace, prezenční a online vonné workshopy a psaní o čichové kultuře -, směřuje k tomu, abyste si k vůním vytvořili co nejhlubší vztah. Možná budete mít jednu, možná tři a možná víc, ale kdybyste se měli některé z nich vzdát, budete ji chodit navštěvovat a na Vánoce jí dáte pod stromeček kulicha s velkou bambulí a pruhovanou šálu.
Co nás tedy čeká konkrétně? Přestože jsem měla dva měsíce na to dobře si celou věc promyslet, přesně nevím. Uvažovat nad vlastní prací, obzvlášť je-li neobvyklá, a tudíž nesrovnatelně méně usazená a systematizovaná než jakékoliv "řádné" povolání, je zapeklitý úkol. Ráda bych vám ale vysvětlila,
proč se parfémy zabývat do hloubky
proč hledat parfém s pomocí průvodkyně světem vůní
s jakou kolekcí parfémů pracuji a proč vypadá právě tak, jak vypadá
jak kultivují vaši čichovou kulturu vonné workshopy
co je Synestetická mapa 8 skupin vůní a 8 archetypů
jak vůně souvisejí s oblékáním
a konečně jak se vlastně člověk stane průvodcem světem vůní
Je toho tolik, že vás nejspíš budu s jednotlivými tématy seznamovat několik měsíců. To vám ovšem nebrání zatím kterékoliv služby Synestesis využít, zejména pokud vás to či ono téma niterně oslovuje. V následujících týdnech nás tak čekají workshopy
Jak cestovat s vůněmi časem
... pro milovníky historie kultury a retra ve všech podobách
st 25|9|2024 17-20
Praha 6
Jak přeložit vůní... dobrodružství
... pro všechny, kdo se vidí v Karibiku s nožem mezi zuby a cennou kořistí
čt 26|9|2024 19-20
online, 2 vzorky poštou
možnost přihlášení do 16|9|2024
Jak voní postavy z Pána prstenů
... pro ty, jejichž duše bydlí ve Středozemi a k úplnému splynutí s prostředím už jim chybí jenom vůně
pá 11|10|2024 17-20
Praha 6
Přihlásit se můžete zde.
Věc se stane milovanou, nepostradatelnou, nenahraditelnou jako nevyhoditelný hrníček, pokud je pro nás pokladem. Nebylo by snad krásné mít doma jen pár věcí, co se snadno uklidí - ale samé poklady?
Září proto bude o tom, jak se takový poklad hledá v parfému. Bude to výprava do minulosti, dobrodružství na vlnách a v písku, cesta tam a zase zpátky.
Já mám mapu. Ale jen vy víte, co hledáte.